Kniha: Lakomec
Autor: Moliére
O autorovi (Jean Batiste Poquelin/Moliére)
-autorem je Jean Batiste Poquelin, francouzský klasicistní dramatik, herec a divadelník
-zabýval se tzv. nízkým dramatem a to především komedií a fraškou, a aby nepošpinil jméno rodiny, vytvořil si pseudonym Moliére (Literární žánry se rozdělovaly na vysoké – óda, epos, tragédie a nízké – bajka, komedie, fraška)
-ve 21 letech vytvořil divadelní soubor v překladu „skvělé divadlo“, to v Paříži neuspělo, tak se rozhodl, že začne kočovat, jeho kočovná společnost se nakonec dokázala prosadit u krále a nesla označení „divadelní společnosti královy“
-psal klasicistní komedie, které jsou typické lidskými typy, proto charakterová komedie, napsal 33 komedií
-na jevišti i zemřel při hře Zdravý nemocný
-je ceněný hlavně za jeho schopnost dokonale popsat a charakterizovat lidské vlastnosti, hlavně ty negativní, které ve svých dílech zesměšňoval
-jeho nejznámější hra je právě Lakomec, kde vystupuje slavný literární typ Harpagon
-další jeho díla: Tartuffe (censurováno), Don Juan, Misantrop, Zdravý nemocný (typ hypochondra)…
Motiv:
-lakota lidí, kteří mají peníze radši než lidský život a jak peníze mohou změnit charakter člověka
Prostředí:
-Paříž, rok 1670
Postavy:
Harpagon -bohatý lichvář, kvůli penězům obětuje cokoliv, ztráta peněz by pro něj znamenala ztrátu života, nechtěl si za ně ani nic koupit, byl by schopný žít v bídě, jen aby peníze měl u sebe, zamiluje se do Mariany a chce si ji vzít
Kleantes –syn Harpagona, nechápe otcovu posedlost a šílenou lásku k penězům. Zamiloval se do Mariany a nehodlá se jí vzdát, i přesto že otec jeho lásce nepřeje a chce si Marianu nechat sám pro sebe
Čipera –Kleantův sluha, který je odhodlaný mu pomoci získat Marianu
Eliška -Harpagonova dcera, miluje Valéra
Valér -miluje Elišku a snaží se získat Harpagonovu přízeň, aby si mohl Elišku vzít
Mariana -velmi krásná, chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku. Zamilovala se do Kleanta
Anselm – šlechtic, má si vzít Elišku proti její vůli; otec Valéra a Mariany (jak se na konci hry ukáže)
Frosina –dohazovačka, umí manipulovat s lidmi
Tématika:
Celkovým tématem knihy je Harpagonovo lakomství a vedlejším tématem jsou zamotané vztahy mezi hlavními hrdiny.
Harpagon je šedesátiletý vdovec, který má peníze raději než svou vlastní rodinu a udělal by cokoliv, aby svůj majetek ochránil. Ze samé hrabivosti začíná blouznit a každou chvíli musí své peníze kontrolovat a všechny, dokonce i sebe, podezírá z krádeže.
Jeho dvě děti jsou zamilované a oba se to otci bojí říct a tak to tají. Situace se ale zamotá poté, co se Harpagon zamiluje do stejné dívky jako jeho syn a najme si dohazovačku, která je mistriní manipulace a domluví mu sňatek. Harpagon chce navíc svého syna Kleanta oženit s bohatou vdovou a svou dceru Elišku provdat bohatému starci, Anselmovi, který nepožaduje věno. Dohazovačka se ale dozví, o mladé lásce a navíc poté, co jí Harpagon odmítne za její služby zaplatit, lituje toho, co udělala a chce mladým pomoci.
Do děje vstoupí ještě Čipera, který je s Kleantem domluven a Harpagonovi ukradne krabičku s velkou částkou peněz. Harpagon to ihned zjistí a zavolá komisaře a před ním se veškerá tajemství odhalí. Nejpřekvapivější je fakt, že Harpagonův správce Valér je muž, do kterého je Eliška zamilovaná a který proto Harpagonovi podlézá, a zároveň je synem Anselma. Jeho dcerou se ukáže být i Mariana, do které jsou Harpagon a jeho syn zamilováni.
Harpagon nakonec oba dva sňatky jeho dětí povolí pod podmínkou navrácení jeho peněz, a že veškeré výdaje za obě svatby zaplatí Anselm.
Kompozice:
Dílo je psáno chronologicky. Odehrává se v jeden čas, na jednom místě a má jeden děj. Je v něm plno komediálních prvků, kdy dochází k úsměvným nedorozuměním. Každá postava je dobře detailně charakterizována, nejlépe však, jak už jsem řekla, právě Harpagon. Dílo je psáno prózou a má 5 dějství.
Jazyk:
Dílo je psáno v er-formě, původně ve francouzštině. Jazyk je spisovný, místy archaický, ale typický pro svou dobu. Protože je to drama, je zde mnoho dialogů a monologů. Kniha je psána vtipně, ale na druhou stranu i procítěně.